C. a k. pěší pluk č.11 ve Válce světové. II. část: Na ruské frontě (únor-říjen 1915)

2.února roku 1915 vyrazil pluk ve sněhu a náledí přes Parlasz, Nemet a Roman Eczku do obce Lazarföld, kde se 4. března naložil na připravené vagóny a zjistil, že jeho cílem bude ruská fronta. Vagony byly nevytopené, ve stanicích dlouhé přestávky. Do prostoru Užockého průsmyku dorazil pluk 8. února a jeho vojáci pak stoupali vysokým sněhem do malé obce Csilagfalva ležící stranou cesty. Následujícího dne je zastihla zpráva, že bojová situace v prostoru Užockého průsmyku je dobrá, naopak špatná je situace v prostoru Medzilaborce - Lupkovský průsmyk a proto byla celá 9. divize přesunuta do tohoto prostoru.  Pluk v následujících dnech v oblevě, jíž vystřídal opět sníh a pak zase déšť, prodělal v okolí obce Wola Michowa boje s ruskými jednotkami. Konečně 22. února byli promočení vojáci na bojišti vystřídáni II.praporem pražského 28.pešího pluku a stáhli se jako záloha do Woly Michowé, kde byli ubytováni v několika dosud stojících domcích. Za nového vysokého sněhu o dva dny později byl pluk opět v pohotovosti. 26. března utrpěl III. prapor těžké ztráty při  obsazování předtím ztracených postavení severně od Kriveho potoku a na výšině 704. Tato oblast se pak stala pro následující dny místem bojů s ruskými vojáky, kde opět pluk utrpěl značné ztráty (nadporučík v záloze Bergstein, poručík v záloze Pietsch). Teprve 8. března se, po těžkých bojích, podařilo výšinu 704 z ruských rukou vyrvat. Výsledkem bylo pole mrtvých - roztrhaní, napolo pohřbení v zákopech, umrzlí zranění. Ti všichni pocházeli z pěších pluků č. 11, 42, 92, praporů polních myslivců č. 23 a 28, honvédských regimentů a dalších. Jen pro I.prapor "Jedenáctých" znamenaly tyto boje 130 mrtvých a zraněných. Ani boje na Krivém potoku neznamenaly konec ztrátám. O několik dní později, dne 11. března, došlo k ruské protiofenzivě. Rusům se podařil průnik v místě styku 6. setniny a pěšího pluku č.42, následkem čehož byla téměř celá 9. divise, jejíž součástí byl i 11.pěší pluk, zajata u Smolniku. Ztráty toho dne u pluku činily 777 mužů a 40 důstojníků!  Pro ilustraci je zde možno citovat zápis ze strojopisu válečných dějin pluku o této bojové operaci: "Ruské masy prorazily čáru na místě styku 6.setniny s p.pl.č.42 a útokem čelným i z boku sbalily celou vlastní frontu za dopoledne. Současně pronikly ruské oddíly i do jižní části Smolniku, jímž prorazily též kozáci. Jižně stojící části pluku byly potřeny úplně, již proto, že přes rozvodněný potok Oslawu není ústupu. Jedině severním oddílům poštěstilo se částečně ustoupiti přes výšinu vých. Smolniku a shromážditi se ve Wola Michowej. Byla to pro pluk nejnešťastnější bitva za dobu celé války. Síly týdny trvajícími boji prořídlých šiků byly četnými omrzlinami a naprostým vyčerpáním podlomeny. Jen na obvazištích byla čtvrtina beztak již nízkého stavu chora."  Smůla u Smolniku však nebyla jediná. Zbytky pluku ustoupily do Woly Michove, kde však v důsledku dělostřelecké palby utrpěly další ztráty na důstojnickém sboru.   Pluk byl 22. března doplněn VIII. pochodovým praporem, jenž dorazil do Maniówa, jelikož však došlo na počátku dubna k dalšímu průlomu Rusů u sousedních jednotek, musel pluk podstoupit nelehký ústup roklinami na pohraniční hřeben Beskyd, kde zaujal obranné postavení na Wierchu nad Lazom. O Velikonocích fronta na úseku sousedících honvédských jednotek opět zakolísala, a pro pluk tato situace znamenala další těžké ztráty u III.praporu (5.  a 6.setnina). O několik dní později (7. dubna) pak ruské jednotky podnikly dělostřeleckou palbu na postavení pluku na Wierchu nad Lazom a  prorazily u 4.setniny a zajali ji i 3.setninu. Teprve 1.setnina s oddělením strojních pušek poručíka Kozáka Rusy zastavila severně od sedla 789. Po ústupu byl pluk odeslán na odpočinek do obce Telepocze. 14. dubna dorazil  IX. pochodový prapor a pluk byl tak doplněn a rozdělen do 2 praporů. Poté byl nasazen v prostoru "Na Stobach", kde se s Rusy potýkal až do 9. května, kdy ti, v důsledku průlomu u Gorice, začali ustupovat.

V následujících dnech "Jedenáctí" pronásledovali ustupující ruské jednotky a dne 12. května překročil řeku San a dorazili do Olszanice. Následoval pak pochod do Rownie, Starzan, dále přes Chyrów, Wojutycze, Pianowice,  až na frontu u obce Chliple, kde se pluk 18. května. pokusil bez úspěchu zaútočit na Rusy a utrpěl velké ztráty.  V následujících dnech opakovaně útočil a postupoval údolím. 27. května byl zde posílen X.pochodovým praporem a odešel přes Wieckowice do Kowenice. Velitel 9. pěší divize generálmajor Kroupa informoval písecké vojáky o vstupu Itálie do války na straně nepřítele. První válečný melegnanský svátek tedy oslavil pluk na bitevní čáře. Po vystřídání pluku jednotkami 102. pěšího pluku v červnu následovalo pronásledování ruských jednotek přes Hołodowku, Milatan, Doliniany, Popiele  Grodek. Ve dnech 17.-20. června pluk podnikl, po předchozí dělostřelecké přípravě, útok na hořící město Grodek. 30. června dorazil XI. pochodový prapor a pluk mohl být ak zformován do tří praporů.

Červenec roku 1915 byl opět ve znamení pronásledování ruských vojsk. Svým způsobem významným dnem, vymykajícím se běžné bojové činnosti, byla pro pluk návštěva jeho majitele - prince Jana  Jiřího Saského na východní frontě, kdy princ sice osobně k vojákům do zákopů edorazil, ale 5. června přijal ve Lvově zástupce pluku a mužstvu poslal velké nožství kuřiva. O  několik dnů později (10. června) byl pluk doplněn XII. pochodovým praporem, jenž  umožnil, aby všechny tři prapory byly nyní rozděleny každý na tři setniny. O  deset dní později překročil pluk rozvodněnou řeku Bug a pochodoval směrem na  Sokal. 25.července se při útoku na Goru Sokal podařilo III.praporu zajmout kulomet a 200 Rusů, nicméně následující dny se pro pluk nevyvíjely nejlépe. Sice se 27.července podařilo 1. a 2.setnině zastavit postupující Rusy, a téhož dne večer  8. setnina dobyla postavení na Goře Sokal, nicméně pro nedostatečnou podporu musela ustoupit. O den později přicházející ruské posily zatlačily jednotky pěšího pluku č.73 a částečně tak prolomily frontu, což s sebou  přineslo i útok na "Jedenácté". Po tuhém boji byly části pluku buď zničeny či zatlačeny. Bohužel, dnes již není možno zcela nezávisle ověřit pozdější tvrzení (malíře Kupky), že za  ztráty u Sokalu, bylo zodpovědné špatné chování podplukovníka Schaumeiera  vůči mužstvu.  O den později část pluku podnikla protiútok a po vystřídání odešla do Sokalu, kde byly 31. července zbytky pluku sestaveny do dvou setnin. 2.srpna pluk překročil ruské hranice a obsadil zákopy u obce Zdžar. Zde jej také dostihl XIII. pochodový prapor a pluk byl nyní se staven do dvou praporů, každý po čtyřech setninách.  25. srpna pluk střídal pěší pluk č.91 tři kilometry východně od Zdžaru, aby o dva dny později při útoku na dvorce Romosz opět utrpěl značné ztráty. Poté, co o tři dny později postoupil do Peretoků, zahájil pronásledování ustupujících ruských jednotek přes výšinu Szarpánce do Miatinu, odtud do Podberezie až k Mirkowu a Ugrinówu.

Počátkem září dorazil do Suchowole  a 14. září dosáhl jihozápadního okraje obce Podgorelce, kde zaujal bitevní postavení. Po částečném úspěchu Rusů a následném protiútoku, v němž dobyl zpět celý úsek, zajal 400 ruských vojáků a dva kulomety. Poté byl ale nucen ustoupit do prostoru jižně od Miatinu.

Přelom září a října se pluk účastnil bojů u Golowczynů a v říjnu pomalu nastal jeho odchod z ruské fronty. 20.října pluk odešel do Bokujnie, a dále přes Rudlevo  do Malevanek.   Dne 26.října 1915 pak pluk osobně navštívil následník trůnu arcivévoda Karel  a v prostoru jižně od Malevanek vykonal jeho přehlídku,  při níž udělil několik vyznamenání. Na přelomu října a listopadu pluk pochodoval po trase Rudlevo - Swiczew -Wołkowyje - Dobrawódka - Srebno - Krupiec - Radzwiłow. 

Celkové ztráty na ruské frontě činily u 11. pěšího pluku za oněch 9 měsíců 108 důstojníků (z toho 18 padlých a 90 nezvěstných) a 5700 mužů (399 padlých a 5301 nezvěstných) a za  tuto dobu musel být doplněn 11 pochodovými prapory.